Jaké to bylo na Metalfestu? – část druhá

KOMPLETNÍ REPORT NALEZNETE ZDE

Část druhá – Magda

Natálka už se s vámi podělila o report z Metalfestu, nyní bych ráda přidala své postřehy i já 🙂
Má cesta na Metalfest začala v pátek krátce po desáté hodině ráno, kdy jsem do auta nabrala svoji kamarádku Lenku a vyrazily jsme směr Plzeň. Zpočátku jsme se dost bály počasí, jelikož obloha byla od rána permanentně zamračená a cestou místy dokonce i pršelo. Stejně to vypadalo i v Plzni, kam jsme dorazily přibližně kolem poledne. Po krátkém bloudění jsme konečně sjely na festivalové parkoviště, zaparkovaly podle instrukcí místních zřízenců a pak už jsme konečně byly na místě. Překvapily nás hlasité protesty některých návštěvníků, kteří byli nepříjemně překvapeni zákazem stanování u aut. My však toto omezení kvůli bezpečnosti chápeme – však kdo by chtěl, aby mu stan převálcoval nějaký nepozorný řidič? Takže jsme pobraly batohy a stan a vyrazily jsme hledat kemp našich jihlavských kamarádů, kteří dorazili do Plzně již předchozí den. Jakmile jsme je našli, postavily jsme stan a pak se připravily vyrazit do areálu. Počasí se mezitím moc nezměnilo, během stavění stanu na nás lehce mžilo, ale když bylo vše hotovo a my pomalu mířili do lochotínského amfiteátru, déšť ustal, mraky ustoupily a postupně na nás vykouklo i sluníčko.
Před vstupem do areálu jsme si nejprve vyměnily vstupenky za festivalové pásky a pak už jsme prošly branami do amfíku, kde právě zahájili svůj set Gloryhammer. Zaujaly jsme místa na lavičkách a pozorovaly heroicky ulítlé (nebo ulítle heroické?) vystoupení této zábavné bandy. Ačkoliv bylo ještě poměrně brzy a největší nápor návštěvníků se očekával až večer, amfík byl už slušně zaplněný a před pódiem poskakoval solidní kotel. Pár řad před námi už také roztáčela své ohnivě rudé copánky známá baskytaristka Nicky, kterou od loňského Metalfestu zná snad každý návštěvník festivalu. 🙂
BloodboundPo Gloryhammer jsme se s Lenkou přesunuly do prostoru stání před pódiem, kde jsme si užily energické vystoupení kapely Bloodbound a jejich charismatického a doslova ďábelského frontmana Patrika Johanssona. Následně jsme odspěchaly k Meet & Greet stanu, kde po přibližné půlhodince následovala autogramiáda Bloodbound. Naštěstí fronta před naším příchodem nebyla moc dlouhá, což se nedalo říct o již utvořené řadě na následující autogramiádu Nightwish. Někteří fanoušci, čekající zřejmě již od rána, už začínali být nervózní, a někteří ostří pánové se neostýchali a nahlas protestovali proti případným pokusům o předbíhání. Na nás se však ve frontě na Bloodbound v pohodě dostala řada. Nechaly jsme si celou kapelu podepsat a po autogramiádě jsme se se všemi členy ještě vyfotily. Na autogramiádu Nightwish jsme však rozhodně ambice neměly a proto jsme se raději ještě s kamarádkou Klárou vydaly do plzeňské Plazy na večeři. Do amfiteátru jsme se vrátily právě včas před začátkem setu hlavního headlinera festivalu – již zmíněných Nightwish. Amfík opravdu praskal ve švech, proto jsme raději vyšplhaly na horní travnatou plochu, kde jsme se usadily a čekaly na začátek vystoupení.

POKRAČOVÁNÍ REPORTU ZDE