Facebook

Diskuse

Přidej vzkaz ? 

Gazzy 09. 11. 2017 08:29:14

Tak mně napadlo, nevím jak moc je to tu rozjeté a jaký by byl zájem o pořádání soutěží ze strany adminů, ale pokud by zájem byl, mám rozjednaných pár sponzorů z fc stránek Tarji, tam se to vůbec nehýbe a přijde mi škoda toho nevyužít. Pokud zájem bude, písněte na email (ibint@email.cz) nebo to můžem probrat na koncertě, budu tam asi už odpoledne.

Všem přeji ať si koncert užijí co nejvíce :)


Gazzy

Gazzy 09. 11. 2017 07:52:49

Tak mně napadlo, nevím jak moc je to tu rozjeté a jaký by byl zájem o pořádání soutěží ze strany adminů, ale pokud by zájem byl, mám rozjednaných pár sponzorů z fc stránek Tarji, tam se to vůbec nehýbe a přijde mi škoda toho nevyužít. Pokud zájem bude, písněte na email (ibint@email.cz) nebo to můžem probrat na koncertě, budu tam asi už odpoledne.

Všem přeji ať si koncert užijí co nejvíce :)


Gazzy

Gazzy 09. 11. 2017 07:46:22

Jedu po koncertě na hradiště, pokud chce někdo vzít

Katka 07. 11. 2017 23:57:17

Ahoj, nejedete někdo v pátek 10. 11. po koncertě autem do Brna (případně Šumperka)? Přidala bych se a přispěla na cestu :). Dík moc.

allah kebab 02. 09. 2017 15:19:38

Oficiální překlady jsou venku

ItalianManiac 23. 07. 2017 11:43:53

Ahoj, překlad určitě přidáme, až vyjdou oficiální texty k celému EP :)

alláh 22. 07. 2017 23:17:41

Ahoj, přidáte překlad i na písničku z nového připravoaného alba?

ov42 20. 04. 2017 18:51:15

Na podzim bude v Evropě nové headline turné The Ultimate Enigma, bohužel u nás zatím nic... Alespoň jeden samostatný koncert bych k tomuto zdařilému albu rád viděl.

cheecrac 08. 12. 2016 20:00:10

na youtube unikla bonusová písnička Fight Your Demons :)

Beatus 26. 11. 2016 19:40:34

Na aukru se prodavaji alba Epicy od 1 kč :-O

Anketa

Newsletter

Váš e-mail:

Simone pro Alternative Revolt

„Lidstvo už dále nemůže schovávat hlavu do písku před věcmi, které se dějí všude okolo nás.“

Silné prohlášení od významné kapely. Jako kdyby vám znělo ozvěnou v hlavě. Už tu nesmíme jen tak sedět a pořád něco předstírat. Taková slova se ozývají z pátého studiového alba Epicy, Requiem for the Indifferent, které vyšlo 9. března. Tato deska nastavila laťku hodně vysoko. Závažné texty, dominující kytarové riffy propletené s harmonickými úseky a chytlavé refrény alba vás donutí chtít víc a víc podobné muziky.

Epica nás ctí svými tajemnými mistrovskými díly od roku 2002. Tato nizozemská kapela pomohla lépe definovat žánr symfonického metalu. Jejich hudba kombinuje deathmetalové grunty hlavního kytaristy Marka Jansena se strašidelně krásným hlasem frontmanky Simone Simons, klasicky vzdělané mezzosopranistky. Vše kontrastuje s pozadím symfonického a power metalu. Energie, která plyne z těchto zvukových protikladů, se nedá vyjádřit slovy. Cílem jejich hudby je vzdělávání a osvěta posluchačů – mise, ve které jednoznačně uspěli.

Rozhovor se Simone Simons:

Děkuji ti, že sis našla chvíli na tento rozhovor. Prosím, představ se nám a řekni něco o Epice pro čtenáře, kteří vás třeba tolik neznají.

Jmenuji se Simone Simons a jsem zpěvačkou v kapele Epica. Tato kapela existuje již od roku 2002. Letos budeme slavit desáté výročí založení. Nedávno jsme vydali páté studiové album. Hrajeme symfonický metal se dvěma hlasy, mužským a ženským. Jsme velmi dynamická kapela – máme tvrdé skladby, ale také krásné balady pro tchýně a měkkýše. (smích) Každý si v naší hudbě najde to svoje. Je velmi rozmanitá a pobaví i naživo, protože na pódiu jsme také velmi energičtí.

Jak jste se poprvé dali dohromady? Jak jste se potkali?

Mark byl můj přítel, ještě než jsem začala zpívat v Epice. Hrál v After Forever a já jsem se s ním seznámila právě na jejich oficiální stránce, kde jsme spolu chatovali. Poté jsme se do sebe zamilovali a čtyři roky jsme byli ve vztahu. Už dost dlouho nejsme spolu, ale kapela pořád funguje. Takhle jsem se s nimi dala dohromady já. Mark už v té době znal Coena, našeho klávesáka, a Ada, našeho prvního kytaristu. Myslím, že znal i prvního bubeníka. Nepořádali jsme žádné konkurzy, kromě postu na basáka. To byl jediný konkurz, který jsme kdy pořádali. Ostatní byli známí a kamarádi. Na hudební scéně se navzájem zná hodně lidí. Je to malý svět – jako jedna velká rodina.

Když už nejste s Markem spolu, nevzniká z toho v kapele nějaké napětí?

Ne, vůbec ne. Už 7 let mám jiný vztah a kapela si pořád vede dobře. Tohle si držíme v soukromí. Uvědomili jsme si, že mít kapelu je skvělá věc a proto bychom se jí neměli vzdávat. Samozřejmě, že ze začátku jsme s tím museli bojovat, ale musíte si na to zvyknout. Jakoukoliv jinou kapelu by to mohlo položit, ale nás ne. Nějak jsme se přes to nakonec přenesli. Pochopili jsme, jak je pro nás kapela důležitá a nechtěli jsme se toho vzdát. Jsem ráda, že jsme se toho nevzdali, protože pořád existujeme, jezdíme na spoustu turné a jsme úspěšní.

Je tohle první kapela, v níž působíš, nebo jsi působila v nějakých dalších skupinách?

Ne. V Epice jsem začínala v sedmnácti, byla jsem dost mladá. Nezpívala jsem v žádné jiné metalové kapele, pokud nepočítám nějaké zkoušky, kde jsem vlastně ani nezpívala. To je asi všechno. Vlastně jsem se do hudebního průmyslu dostala s Epicou. Je to moje první a zatím i poslední kapela.

Váš žánr se často označuje jako symfonický metal. Myslíš si, že je to správné označení?

Ano, určitě. Hodně lidí nás nazývá také jako gothic metal, ale my svůj styl nepovažujeme za gotický. Je to pravý metal, ačkoliv obsahuje hodně výrazné symfonické party a také ženský zpěv – ale to neznamená, že je to nějaký měkký nebo gothic metal.

Když poslouchám vaši muziku, nepociťuji žádné gotické vlivy. Symfonický metal, to ano, ale nikdy bych to nenazvala jako gothic metal.

Každý tomu rád říká jinak. Ale kdykoliv se nás někdo zeptá, my tomu říkáme symfonický metal.

Tento žánr mísí metal a prvky klasické hudby. Myslíš si, že díky tomu máte širší publikum než tradiční metalové kapely?

Určitě ano. Hodně lidí má rádo naši muziku a přitom to nejsou praví metaloví fanoušci. Já sama nejsem pravá metalistka. Mám ráda různé hudební styly a metal je jedním z nich.

Vaše nová deska vyšla v březnu. Říkáš, že je to vaše páté studiové album?

Ano. Je fajn vědět, že nám vychází už pátá deska, že existujeme už deset let a pořád jsme úspěšní. Je to super věc. Já sama tomu pořád nemůžu uvěřit. (smích)

Je to vážně působivé, obzvlášť když vezmeme v úvahu, jakým směrem se dnes hudební průmysl ubírá.

Ano, to je pravda. To je sám o sobě úspěch.

Popiš nám, čím se nové album vyznačuje. Čím je podle tebe zvláštní?

Jo, dobrá otázka. (smích) Samozřejmě, pro mě je zvláštní tím, že se mi líbí jeho zvuk. Je to velmi složité album. Je to metal, ale každý si tam může najít to svoje. Není to jenom tvrdý metal, zvuk je celkově velmi dynamický a energický. Je tam i spousta krásných melodií. Máme tam krátké písně a máme tam i delší, složitější skladby. Věřím, že je to jedna z desek, u kterých nestačí jen jeden poslech. Musíte si ji poslechnout vícekrát a při každém poslechu objevíte spoustu nových prvků. Určitě je to dobrá investice, protože vám dlouho vydrží a časem se do ní zamilujete. Tím jsem si jistá. (smích)

Určitě ano. Mně samotné se moc líbí. Při poslechu jsem u některých skladeb zaznamenala egyptské rytmy, zejména v Serenade of Self-Destruction. Slyším je také trochu v titulní skladbě [Requiem for the Indifferent, pozn. překl.]. Tím jsou obě skladby mými favority. Máš také svou oblíbenou píseň?

Ano. Hrozně se mi líbí Serenade of Self-Destruction, protože je to skvělá, typická skladba Epicy. Je to dlouhý song, v němž můžete najít spoustu různých prvků. Taky se mi hodně líbí ta arabská mezihra. Podobné prvky jsme používali od samého začátku a vždycky je v naší hudbě najdete. Epica má silné kořeny v arabské hudbě, často totiž píšeme o náboženství. Serenáda je skvělá a také poslední píseň na desce. Je to určitě dobrý způsob, jak zakončit album.

To ano. Arabské vlivy jsem slyšela i v dalších skladbách, třeba v Requiem for the Indifferent nebo Avalanche.

Ano, to je pravda.

Jaký příběh má vaše nové album?

Requiem for the Indifferent [Rekviem pro nevšímavce, pozn. překl.] je o dnešní nové době, kdy se lidé nevšímají toho, co se právě teď děje okolo nich, ačkoliv by se měli snažit se zapojit do dění a zkusit ho změnit. Měli bychom přestat být sobečtí a uvědomit si, že tenhle chaos nás ovlivní všechny, a proto bychom s ním měli něco dělat. Na všech našich nahrávkách se vrací stejná témata. Píšeme písně o politice, náboženství a společnosti, ale zároveň na každou desku zahrneme i aktuální události. Takže na posledním albu zpíváme o finanční krizi, ropné skvrně v Mexickém zálivu, atd. Hodně nás zajímá, co se děje kolem nás, a tak se snažíme využít naši pozici kapely, jejíž texty si fanoušci vážně čtou, a snažíme se je přinutit o nich přemýšlet. Inspirovat je a zkusit všechny přinutit k tomu, aby ze světa udělali lepší místo. Zní to jako Michael Jackson. (smích)

To je pravda. (smích) Někdy nezáleží na médiu, ale na tom, že je poselství předáno dále. Michael Jackson je Michael Jackson, ale jeho poselství přesto platí.

Ano. My jsme spíš Metal Jackson než Michael Jackson. (smích)

Alternative Revolt

Jak myslíš, že vaše hudba ovlivní populaci a změny, na něž se zaměřujete?

Lidé, ke kterým se naše hudba dostane, jsou naši fanoušci – a ti jsou po celém světě. Doufáme, že začnou přemýšlet a více se zajímat o dění ve světě. Třeba o správné věci. Složili jsme skladbu This is the Time a veškerý výtěžek z ní jsme věnovali WWF na záchranu brazilského deštného pralesa, protože máme rádi přírodu a snažíme se ji chránit co nejvíce. Tímto vlastně jdeme fanouškům příkladem. Fanoušci ve vás někdy hledají inspiraci, vzhlížejí k vám. Pokud jim půjdete tím správným příkladem, určitě vás budou nějak následovat a budou se snažit také něco udělat. Začínáme u sebe a u fanoušků, kteří jsou ochotni číst naše texty a rozhovory s námi. Děláme, co můžeme. Chceme tak začít takový kruh a dostat se k více a více lidem. Ti pak také budou inspirovat další lidi. Doufám, že tak můžeme dosáhnout nějaké změny. Naši fanoušci jsou většinou velmi společenští a láskyplní. Ostatní lidé však někdy potřebují trochu popostrčit. Myslíme si, že toho můžeme dosáhnout s naší hudbou a texty.

Výborně. Čím je toto album jedinečné v celé vaší diskografii?

Je to naše nejvyrovnanější album. Design Your Universe byla ohromná, pompézní nahrávka, kde celou dobu troubí lesní rohy a trubky. Zní to jako velký epický soundtrack. Nové album je metalovější. Kytary jsou víc v popředí a vytvářejí velkou část melodie. Orchestrální party jsou tam pořád, ale tentokrát v jiné dávce. Je to vyrovnanější.

Nyní bych se chtěla chvíli věnovat tvým vlasům. Jsou překrásné! Sama jsem zrzka, a proto mě zajímá, máš nějaký tajný postup, jak je udržovat pořád tak zdravé?

Za prvé ti děkuji za pochvalu. Za druhé, investuji do spousty produktů. Vždy používám dobrý šampon, kondicionér a vlasovou masku. Když si vlasy fénuju, použiju produkt chránící vlasy před tepelným poškozením. Kartáčuju si je několikrát denně. Zdědila jsem pořádně husté vlasy po matce, která jich má opravdu mnoho. Stejně tak moje sestra – obě máme spoustu vlasů. Dobře se o ně starám, jsou pro mě důležité. Myslím si, že dlouhé vlasy u ženy jsou velmi smyslné a ženské. Já bych se asi nikdy neostříhala nakrátko.

Takovou chybu jsem přesně udělala. Měla jsem vlasy do pasu a pak jsem se rozhodla to změnit. Teď jsou pryč a pořád mi nechtějí dorůst do původní délky.

Ano. Říká se, že když si je jednou ostříháš, tak jen těžko dorůstají.

To rozhodně ano. Řekni nám, jakou práci dalo vydat vaše nejnovější album? Čím jste si prošli a s čím jste museli bojovat, než byla vaše deska připravena k vydání?

Nejdříve musíte skládat písničky, dokud nemáte pocit, že jsou dost dobré pro nahrávání ve studiu. Tam pak na nich pracujeme nejvíce. Například orchestrální party. Nejdřív napíšeme danou skladbu co nejlépe, nahrajeme ji a pak zamíříme k orchestrálnímu aranžérovi, který jí dodá tu pomyslnou třešničku. Vždycky to zabere hodně času, dokud nejsme absolutně spokojení s výsledkem. Pak se skladba mixuje, provádí se mastering a potom je hotovo. Samozřejmě každý z šesti členů kapely může mít jiný názor než ostatní. Já se většinou snažím zaujmout neutrální postoj, abych nezdržovala nahrávací proces. Pokud se mi ale něco vážně nelíbí, tak to samozřejmě řeknu, ale někdy je dost složité mít v kapele šest členů. Jsme demokratická skupina a názor každého z nás je stejně důležitý. A dojít ke společnému rozhodnutí je někdy sakra těžký! (smích)

(smích) Šest lidí, to si dokážu představit. Zní to jako velmi složitý proces. Která skladba bude prvním singlem z alba?

Bude to Storm the Sorrow. Už jsme k ní natáčeli i videoklip v Amsterdamu. Nyní ho dokončují a měl by vyjít asi ve stejnou dobu jako album. Nevím, jestli natočíme více videoklipů, protože k poslednímu albu jsme natáčeli taky jenom jeden klip. Takže zatím počítáme jenom se Storm the Sorrow. Bude to super klip a bude trochu jiný než naše ostatní videa. Co jsem zatím poznala při natáčení, tak tam nebudou klasické záběry na hrající kapelu. Bude tam hodně vizuálních efektů a spousta make-upu. (smích)

To vypadá na klip, na který se musím určitě podívat! Kdy můžeme vidět Epicu naživo? Máte v plánu nějaké turné?

Dvě evropská turné, festivaly a také turné po Severní Americe. To nám zatím vychází na říjen až listopad letošního roku.

Máš nějaké oblíbené koncertní místo?

To je dobrá otázka. Většinou ráda koncertuji v Nizozemsku. Máme tam pár hezkých míst – Effenar v Eindhovenu, Paradiso v Amsterdamu a 013 [v Tilburgu, pozn. překl.], kde budeme hrát 16. března. Budeme prezentovat naše nové album, takže se na to velmi těším. Je to pěkný a velký klub. Na nadcházející turné plánujeme větší koncerty, máme víc dekorací a masivní osvětlení. Potřebujeme hrát ve větších klubech, aby naše show byla dokonalá a vypadala tak, jak to máme v plánu. V Americe jsme hráli třeba v pěkném klubu v New Yorku, ale nepamatuju si jeho jméno, omlouvám se! (smích) Hrajeme na tolika místech, že někdy ta jména zapomínám. V Americe nejsme tak slavní jako v Evropě. Hrajeme tam hlavně ve větších městech a větších klubech. Třeba House of Blues v Los Angeles je super. Líbí se mi, protože je blízko Sunset Blvd a tam se skvěle nakupuje! (smích)

Máš nějakou zprávu pro svoje fanoušky?

Vždycky se snažíme se odvděčit fanouškům za jejich věrnost. Díky nim můžeme prožívat svůj sen, naše práce je i náš koníček, živíme se tím, co nás baví, můžeme cestovat – a za to jim jsme moc vděční. Doufáme, že fanoušci naši hudbu poslouchají stejně rádi, jako ji my rádi tvoříme. Už se těšíme, až se s fanoušky potkáme naživo!

Super. Tady je moje poslední otázka. Tento rozhovor vyjde ve speciálním čísle, které bude oslavovat dvouleté výročí od založení časopisu, a my sami to chceme nějak báječně oslavit. Jaký je podle tebe nejlepší způsob oslavy a která z vašich skladeb je taková nejoslavnější?

Hmm. No, Storm the Sorrow se zabývá bojem s kritikou a výhrou nad negativismem. To je určitě nejlepší píseň, se kterou se dá oslavit štěstí. Vybrala bych si asi tuhle. Co se týče oslav, nejsem příliš slavící typ. Raději sedím doma a pustím si film, nebo jdu do kina a na večeři s rodinou a přáteli. Tak nějak normálně.

(smích) To určitě bude na programu po oslavě! Moc ti děkuji, že sis našla čas na tento rozhovor.

Já ti také děkuji! A hodně štěstí s dorůstáním vlasů!

Článek a rozhovor: Alice Roques
Časopis Alternative Revolt, číslo 23,5/2012, strana 20-22

zdroj: http://www.altrevolt.com/ISSUE-23.5/FreeVersion/Default.html

překlad: ItalianManiac

RaptoRS | Copyright im-art
© 2009 - 2016 | All rights reserved. |