Facebook

Diskuse

Přidej vzkaz ? 

Gazzy 09. 11. 2017 08:29:14

Tak mně napadlo, nevím jak moc je to tu rozjeté a jaký by byl zájem o pořádání soutěží ze strany adminů, ale pokud by zájem byl, mám rozjednaných pár sponzorů z fc stránek Tarji, tam se to vůbec nehýbe a přijde mi škoda toho nevyužít. Pokud zájem bude, písněte na email (ibint@email.cz) nebo to můžem probrat na koncertě, budu tam asi už odpoledne.

Všem přeji ať si koncert užijí co nejvíce :)


Gazzy

Gazzy 09. 11. 2017 07:52:49

Tak mně napadlo, nevím jak moc je to tu rozjeté a jaký by byl zájem o pořádání soutěží ze strany adminů, ale pokud by zájem byl, mám rozjednaných pár sponzorů z fc stránek Tarji, tam se to vůbec nehýbe a přijde mi škoda toho nevyužít. Pokud zájem bude, písněte na email (ibint@email.cz) nebo to můžem probrat na koncertě, budu tam asi už odpoledne.

Všem přeji ať si koncert užijí co nejvíce :)


Gazzy

Gazzy 09. 11. 2017 07:46:22

Jedu po koncertě na hradiště, pokud chce někdo vzít

Katka 07. 11. 2017 23:57:17

Ahoj, nejedete někdo v pátek 10. 11. po koncertě autem do Brna (případně Šumperka)? Přidala bych se a přispěla na cestu :). Dík moc.

allah kebab 02. 09. 2017 15:19:38

Oficiální překlady jsou venku

ItalianManiac 23. 07. 2017 11:43:53

Ahoj, překlad určitě přidáme, až vyjdou oficiální texty k celému EP :)

alláh 22. 07. 2017 23:17:41

Ahoj, přidáte překlad i na písničku z nového připravoaného alba?

ov42 20. 04. 2017 18:51:15

Na podzim bude v Evropě nové headline turné The Ultimate Enigma, bohužel u nás zatím nic... Alespoň jeden samostatný koncert bych k tomuto zdařilému albu rád viděl.

cheecrac 08. 12. 2016 20:00:10

na youtube unikla bonusová písnička Fight Your Demons :)

Beatus 26. 11. 2016 19:40:34

Na aukru se prodavaji alba Epicy od 1 kč :-O

Anketa

Newsletter

Váš e-mail:

Simone a Isaac pro Linea Rock

Simone: Ahoj všichni! Já jsem Simone.
Isaac: A já jsem Isaac.
Simone: Jsme dva členové z nizozemské kapely Epica. Právě teď jsme v Milanu a propagujeme své poslední album Requiem for the Indifferent. Doufáme, že budeme schopni odpovědět na všechny vaše otázky!

Moc vám děkujeme, vítejte v Linea Rock a vítejte také znovu v Itálii. Vaše nové album Requiem for the Indifferent vyjde 9. března u společnosti Nuclear Blast. Vychází po předchozím velmi úspěšném albu Design Your Universe, které vás proslavilo nejen v Nizozemsku, ale také v Evropě, Jižní Americe a dále. Když jste tentokrát skládali a nahrávali nové písně, nepociťovali jste jistý nátlak, když jste před tímto albem vydali tak úspěšnou nahrávku?

Isaac: Nátlak… Nevím, ani ne. Vždycky se snažíte podat lepší výkon než minule a být pořád co nejlepší. Samozřejmě vás trošku děsí, když víte, že lidé nazývali Design Your Universe mistrovským dílem a vy musíte vydat další… (smích) No, to je to, co děláme, tenhle typ muziky hrajeme – není to tak, že bychom udělali něco tak úplně odlišného. Logicky je to další krok po Design Your Universe a zatím jsme o něm slyšeli jen samé dobré věci, takže nátlak… Ne, ani ne. Jenom takový zdravý nátlak.
Simone: Spíš stimulace.

Ach tak, dobře. Na tomto novém albu zní vaše orchestrální aranžmá mnohem složitěji. Některé písně jsou také o dost delší, když je srovnáme s předchozími nahrávkami. Bylo také nahrávání tím delší a složitější?

Simone: Ne, ani ne. U tohoto alba byl vlastně proces nahrávání téměř stejný jako u Design Your Universe. Trvalo to asi tak stejně dlouho. Také si ale necháváme více času na to, kdybychom museli více pracovat na skladbách, se kterými nejsme stoprocentně spokojeni. A tak to vlastně chodí u každého alba. Na konci celého procesu je třeba dodělat orchestrální aranžmá, musíme se dohodnout s Mirem, jak si to představujeme, a on také musí přijít s nějakými novými nápady. Ale celkově to nezabralo víc času než Design Your Universe, možná i méně, teď to přesně nevím.
Isaac: Co se týče nahrávání kytar, tak to trvalo o něco méně. Tentokrát jsem nenahrával doma, ale ve studiu, takže jsem se nemusel starat sám o všechen engineering. Bylo to mnohem rychlejší a také mnohem pohodovější. Když nahráváte album, je to velmi intenzivní projekt. Myslím, že jsme celkem nahrávali asi tři měsíce. Nepočítám do toho psaní a skládání, to trvalo mnohem déle. Nahrávání samotné zabralo tak tři měsíce, ale pak je ještě spoustu věcí okolo. Když to ale máte dobře rozplánované, tak je to v pohodě.

Takže to nebyla vaše volba, udělat album různorodější a složitější? Přišlo to samo?

Isaac: Ne.
Simone: Některé písně už byly složeny, takže jsme se na ně zaměřili a trochu víc je propracovali. Jiné byly naopak úplně nové. Ale u každého alba máme víc písní, na finální nahrávku se však všechny nedostanou, takže musíme pečlivě vybírat, které skladby zařadíme.

Jak byste představili nové album svým nejzarytějším fanouškům? Co od něj mohou očekávat? Něco nového nebo je tam stále ten typický zvuk Epicy? Symfonicko-gotický death metal? Co si o tom myslíte?

Isaac: Gothic, power, trash… (smích)
Simone: Jo, i trochu hip-hop metalu. (smích) Logicky je to další krok. Pořád jsou tam části, které charakterizují Epicu, ale vmíchali jsme i nějaké nové, svěží prvky. Když si poslechnete některé nové skladby od Isaaca, tak ty jsou dost inovující. (smích)
Isaac: Ano, a další novinkou tentokrát bylo to, že s vokálními linkami jsme při procesu nahrávání přišli mnohem dříve než jindy, což vlastně znamená, že jsme přesunuli všechno… Omlouvám se, hodně se hýbu… (smích)
Simone: Vrtíš se! (smích)
Isaac: Já jsem zvyklý se pořád hýbat.

To je ten rock’n’roll! (smích)


Isaac: Takže, znamená to, že jsme všechno budovali kolem zpěvu více než dříve. Možná to ani nepoznáte, pokud jste nebyli při tom nahrávání, ale myslím si, že to nakonec umožnilo zpěvu více vyniknout, dát mu víc prostoru a tím udělat písničky chytlavější.

Skrývá se za názvem alba nebo v textech písní nějaký konkrétní význam nebo koncept?

Simone: Ano, v textu každé skladby, který napíšeme, se ukrývá nějaké poselství. Oficiálně jsme měli jen jedno opravdu koncepční album, The Divine Conspiracy. Ale v každém albu najdete takovou hlavní linii, která prochází všemi písněmi. Píšeme o tématech, které se stále vrací – o politice, přírodě, náboženství. Také přidáváme aktuální témata, jako například finanční krize, Arabské jaro, přírodní katastrofy… Také lidi, co jim přeskočí a začnou střílet do ostatních, momentálně Anders Breivik. Vždycky se najde někdo, kdo to chce ostatním zkazit. Takže tu máme naše oblíbená témata smíchaná s aktuálními tématy a také několik osobních písní.

Obal alba vypadá tak trochu cyber-punkově. Představuje člověka hledajícího klíč ke spáse přírody a Matky Země. Tedy tak to aspoň interpretujeme my, doufáme, že jsme se trefili. Jak jste na to přišli a jak to souvisí s muzikou a s texty?

Simone: Vzhled alba je tak trochu mým šálkem čaje. Každý člen kapely je expert na něco jiného…
Isaac: Já jsem expert na pití koly! (pije kolu)
Simone: Opět jsem spolupracovala se Stefanem Heilemannem, který nám vytvořil design již pro Design Your Universe a The Classical Conspiracy. On má skvělé představy, je to úžasný umělec, takže jsme s ním od začátku počítali. S Markem prodiskutoval koncept a myšlenku alba a ihned začal kreslit. Pak jsme si spolu sedli a on mi ukázal některé kresby. Nakonec jsme vybrali ten návrh, který je teď na obalu. Znázorňuje to dva extrémy, které existují v životě – na jednu stranu materialismus, chlad, stroje; na druhou stranu příroda a její čistota, kterou jsme dostali jako prvotní dar. Ta osoba na obalu už není člověk, na ruce má číslo, takže je jednou z mnoha. V tomto materialistickém a technickém světě je uvězněná, tak se snaží najít to, co je v životě opravdu důležité, a jednou z těchto věcí je samozřejmě příroda a Země.

Poslouchá také [Stefan Heilemann] vaši hudbu, aby získal inspiraci k vytvoření designu alba?

Simone: Ne, neslyšel nic. Jenom se mě zeptal, jak se bude album jmenovat, jaká je naše vlastní představa. Museli jsme mu poslat texty a také vysvětlit, o čem jsou. To byla vlastně jediná věc, kterou od nás dostal. Muziku neposlouchá a vlastně jí ani nepotřebuje, protože má pořád v hlavě tak bžilion věcí, takže vždycky přijde s něčím dobrým.

Titulní [Requiem for the Indifferent] a závěrečná skladba, Serenade of Self-Destruction, jsou nejdelšími písněmi na albu. Jsou vlastně takovým vyvrcholením alba, jelikož jsou perfektním spojením gotického a symfonického heavy metalu. To je vlastně také takovým zvykem Epicy, už od počátků jste měli na albech typicky dlouhé kousky. Jaké jsou výhody a nevýhody při skládání takových dlouhých písní? Máte pocit, že jsou dlouhé skladby typickým znakem Epicy?

Isaac: Určite jsou. Je to svým způsobem přirozené. Epicu vždycky hodně ovlivňovaly filmové soundtracky, kde je také hodně písní dlouhých, často používají stejné téma nebo melodii a mění atmosféru, takže můžete mít nějakou velmi tvrdou část a pak hned pomalou, intimní část se stejnou melodií a ani se toho nevšimnete. Takže než se nadějete, máte desetiminutovou písničku. Struktura se vlastně hodně podobá struktuře normální, kratší písně, ale například mezihry jsou propracovanější, variabilnější… Takže ano, pro Epicu jsou dlouhé skladby přirozeností, typickým znakem. Je to vlastně Markův typický způsob skládání písní. Ty dvě skladby, co jsi zmínila… Jedna uzavírá první polovinu alba a ta druhá uzavírá druhou polovinu. Album má tedy dva vrcholy a zvuk celé nahrávky hezky plyne. Takže ano, máš pravdu.

Opět jste nahrávali v Gate Studiu ve Wolfsburgu se Saschou Paethem. Jelikož je album dlouhé a komplikované, prodloužilo to také čas strávený ve studiu, tedy nejen čas strávený se skládáním písní? Je Sascha jenom pouhý producent nebo také přispěl něčím k finálnímu zvuku při nahrávání, například při aranžmá?

Isaac: Určitě nám pomohl.
Simone: Vždy s námi diskutuje o skladbách již při předprodukci, tedy než začneme nahrávat. Probere s námi všechny písničky, všechny vokální linky, aby zněly dokonale. Také nám pomáhá s výběrem těch pravých kousků, které se dostanou na album. Na tom pracujeme již několik měsíců před nahráváním, ale i poté si necháváme nějaký čas na zdokonalování skladeb. Sascha je skvělý, protože když tu hudbu nikdy předtím neslyší, může si ji poslechnout s čerstvýma ušima. Když píšete album víc než dva roky, tak se někdy zaseknete a už neslyšíte, co ta daná skladba ještě potřebuje, aby byla co nejlepší. Takže Sascha není jenom producent, ale pomáhá nám vylepšovat strukturu některých písní a také vokální linky.
Isaac: V kapele ne vždycky všichni se vším souhlasí. Takže on je takový objektivní…
Simone: Soudce! (smích)
Isaac: Soudce Sascha. (smích)
Simone: Nebo rozhodčí. (píská na píšťalku)
Isaac: Mám na mysli, že potřebujete nějakou jistotu. Pokud váháte, jestli udělat tohle nebo tamto, tak se stačí zeptat jeho. On je profesionál, má na to sluch a vždycky nám řekne svůj názor. To ale neznamená, že to bude podle něj, je to takový bonusový příspěvek.

[Sascha] je osobnost, je velmi slavný, jeho práce mluví za něj. Přišel někdy s něčím, co podle vás kapele opravdu pomohlo?

Simone: Myslím, že to je vždycky celý proces, že byl s námi od začátku. Viděl, jak se kapela vyvíjela a vždycky to byl ten objektivní soudce, který mohl pozorovat dění a tak trochu nás vést tím správným směrem, kterým jsme se potřebovali vydat. Je to zkušený odborník, má dlouholetou praxi, spolupracoval s dalšími úspěšnými kapelami a je také součástí našeho úspěchu. Proto se pořád vracíme do jeho studia, protože ho známe a máme s ním dobré zkušenosti.

Dobrou věcí je také kombinace. Každému, kdo s ním pracuje, dává prostor na vyjádření jeho talentu a kreativity, takže výsledek je vždy skvělý, ale zachovává i typické znaky. Jeho práce se do díla jistě také obtiskne, ale vždy nechává prostor umělci, aby vyjádřil svůj talent. To se mi na něm líbí.

Simone: Někdy, když se mu něco nelíbí, ale my jsme z toho nadšeni, tak to tak nechá být. Někdy máme rozdílné názory, ale nakonec vždycky záleží na nás, jestli si vezmeme k srdci jeho rady, protože se často hádáme o něco, co je záležitostí vkusu. Ale my vždycky nakonec vyhrajeme, protože to je naše kapela.
Isaac: V dnešní době často producenti a kapely komprimují zvuk, takže všechno je na stejné hladině… Je to jak zvuková zeď. Hodně producentů tak dnes pracuje. On to však dělá jinak, a proto mu v kapele věříme, i když nemáme takové znalosti jako on. Takže všechno na albu má nakonec svůj prostor – nejen žánr, ale také různé jednotlivé prvky. To je taky skvělá věc.

Otázka pro Simone. Tvůj styl zpěvu se stále vyvíjí a na každém dalším albu dosahuješ vyšších poloh, tvůj rejstřík je také čím dál tím pestřejší. Na albu Requiem for the Indifferent je tvůj hlas opravdu všestranný. Jak tvá láska a vášeň ke zpěvu vlastně začala? Pozoruješ na sobě, jak ses vypracovala během posledních deseti let?

Simone: Ano, jsem moc ráda, že se můj zpěv vyvinul. Když jsme nahrávali první album, bylo mi teprve sedmnáct a neměla jsem moc zkušeností jak s koncertováním, tak se zpěvem samotným. Takže po tolika letech s učiteli zpěvu, po tolika odehraných koncertech, po tolika zkušenostech se vyvinete rychle, když jste v kapele. S každou další nahrávkou se snažím posunout svou laťku o něco výš, abych se sebou byla spokojená. Na prvních dvou albech jsem ze sebe vydala to nejlepší, co jsem tehdy zvládla, ale teď jsem mnohem lepší. Proto pro mě není jednoduché poslouchat svoje vokály z tehdejší doby. Nejradši bych ty alba přezpívala. (smích) Ale pak by to zase ztratilo svoje kouzlo, protože tak tehdy vypadal náš zvuk. Změnil se nejenom můj zpěv, ale i naše hudební možnosti. Trošku jsme změnili hudební styl a také jsme přijali nové členy, kteří se zapojili do hudební tvorby a pomohli vytvořit lepší Epicu. Myslím si, že je důležité se zlepšovat jako muzikant i jako celá kapela, která společně skládá hudbu. Řekla bych, že jsem uspěla.

Kdo tě jako zpěvačku nejvíce ovlivnil?

Simone: Dá se říct, že nikdo konkrétní. Všichni zmiňují Tarju, ale to mi bylo šestnáct nebo sedmnáct. Pořád jsem fanoušek počáteční tvorby Nightwish, jsou pro mě výjimeční a vždycky se mi budou líbit. Neposlouchám pořád jenom metal, ale k tomuhle se mi vážou skvělé vzpomínky. Teď ráda poslouchám i popové zpěváky, takže i tohoto vlivu se můžete všimnout na novém albu. Pořád mám ráda také klasickou hudbu. Nyní budu muset změnit svého učitele zpěvu, protože jsem se přestěhovala do jižního Německa a tak už nebydlím tak blízko. Ráda bych tomu věnovala víc času, ale také bych chtěla zpívat jakýkoliv styl, který můžu.

Když jsi mluvila o popových zpěvácích, patří tam i Lady Gaga?

Simone: Ano, i když to zní bláznivě, tak si myslím, že je to skvělá zpěvačka. Je tak trochu trhlá, ale to já jsem taky, i když nenosím šaty z masa.

To je dobrý postřeh. Myslíš si, že tvá spolupráce s jinými kapelami, jako například Primal Fear nebo Kamelot, nějak pomohla tvému stylu zpěvu nebo ho nějak vylepšila?

Simone: Ano, u každé kapely, se kterou jsem spolupracovala kromě Epicy, se můžete všimnout té rozmanitosti. Samozřejmě, že chtějí slyšet typickou Simone, ale také vás tak trochu nutí k lepším výkonům, i když pro vás ty skladby nejsou pohodlné. Pak to musíte zkusit. Například na albu Poetry for the Poisoned [od skupiny Kamelot] jsem ze sebe omylem vydala tak vysoký tón a ani jsem nevěděla, že to dokážu. Takže jsem si říkala „Páni, co to ze mě vyšlo?“ (smích) Chtěla jsem na tom trochu zapracovat. Ráda překvapím lidi každou další nahrávkou.

Považujete kapelu Within Temptation za partnerskou kapelu, jelikož všichni pocházíte z Nizozemska, nebo spíše za vliv, když vznikla dříve než Epica?

Simone: Určitě nijak neovlivnili náš styl. Mám ráda Nightwish, mám ráda jejich začátky a líbí se mi i teď, ale není to metalová kapela. Nepovažuju to za metal.
Isaac: Ptala se tě na Within Temptation.
Simone: He?
Isaac: Otázka byla o Within Temptation.
Simone: Však jo.
Isaac: A teď jsi řekla Nightwish.
Simone: Co? Ach, omlouvám se!
Isaac: Já jen, abych to uvedl na pravou míru.
Simone: Díky! Poslední dobou jsem dělala asi tak deset tisíc miliard rozhovorů, tak už ani nevím, jak se jmenuju. (smích) Oukej, střih! Teď mluvíme o Within Temptation. Všichni se mě totiž ptají na staré a nové Nightwish kvůli změně zpěvačky, tak se mi to popletlo. Promiňte mi to.

Je mezi tebou a Sharon [den Adel z Within Temptation] nějaká konkurence?

Simone: Ne, vůbec ne.

Znáte se?

Simone: Ano, ale není to moje blízká kamarádka jako třeba Cristina [Scabbia z Lacuna Coil], Elize [Ryd z Amaranthe] nebo Floor [Jansen z ReVamp].
Isaac: Myslím, že dnes dělají mnohem odlišnější hudbu než třeba Nightwish.
Simone: Ale stejně se mi to líbí.
Isaac: Jo? (úšklebek) Mě to nijak neovlivnilo. (smích)

Oukej, budeme pokračovat. Otázka pro tebe, Isaacu. Jsi členem Epicy od roku 2009 a hned jsi začal velmi aktivně přispívat ke skládání hudby. Co konkrétně jsi do Epicy vnesl nového?

Simone: Je sexy. (smích)
Isaac:
Kromě toho, že jsem sexy, (smích) tak si myslím, že jsem kytary více propojil s melodickou částí Epicy. Samozřejmě se zlepšila i technická stránka, protože kytary pak vytváří melodii, zatímco v minulosti byly v pozadí jako podpora orchestru, byly spíše rytmické a doprovodné. Takže to byla asi největší změna. Taky jsme začali dělat sóla. To jsou asi ty nejočividnější změny, které můžete slyšet. Dneska mi jeden chlap řekl, že od doby, co jsem v kapele, tak ubyl orchestr a přibyly kytary, zvuk je brutálnější. Na to jsem musel říct ne, protože když uděláte kytary melodičtější, tak nepotřebujete tolik orchestru, aby vytvářel melodii. Takže podle mě je to teď vyrovnanější.

17. dubna budete hrát v Milanu v klubu Alcatraz. Proč by diváci tohoto rozhovoru neměli zmeškat tento koncert? Budete mít nějaké předskokany?

Isaac: Ano!

Super, nám to zatím neoznámili.

Isaac:
No, má to svůj důvod.
Simone: Ještě na tom pracujeme.
Isaac: Tak, ještě na tom pracujeme. A proč by měli přijít?
Simone: Protože jsi sexy! (smích) Ne, chci říct, že pro holky máme pět krásných chlapů. A já se budu snažit, abych byla taky sexy. Myslím si, že hudba na našem novém albu je skvělá, ale mnozí lidé nám říkají, že naživo jsme tak desetkrát lepší a že je to úžasný zážitek. Snažíme se si to užít, chceme ze sebe vydat to nejlepší, ale pořád jsme spontánní a energičtí a snažíme se hrát písničky tak, jak jsou na albu. Naživo se samozřejmě někdy vyskytnou nějaká překvapení. (smích) Ale to k živé muzice patří.
Isaac: A tak se nám to líbí. Taky pracujeme na větší produkci, takže obal desky se promítá do vzhledu pódia víc než jen na plachtě v pozadí. Pracujeme na tom, takže celkový dojem z koncertu by měl být poutavější. A proto by měli přijít.

A setlist bude zaměřený spíše na celou vaší tvorbu nebo primárně na novou desku?

Isaac: Samozřejmě je to turné k novému albu, takže budeme hrát skladby z nového alba, ale také písně ze starších alb.
Simone: Pokud chcete slyšet celé album naživo, tak byste měli přijet do Nizozemska, kde ho zahrajeme celé. Jinak nemůžeme hrát všechny skladby, protože máme taky pár klasických hitovek, které fanoušci chtějí slyšet. Takže až odehrajeme prezentaci celé desky, která bude 16. března v klubu 013 v Tilburgu, tak si vybereme písně, které se dobře hrají naživo, a které jsou spíš studiové.

Takže to bude tak trochu test.

Simone a Isaac: Ano.

A o předskokanech se ještě nerozhodlo, takže to nám neprozradíte.

Isaac: Přesně tak.

Dobře, další otázka. Je tu nějaká možnost, že s sebou někdy na turné vezmete projekt MaYaN? Přemýšleli jste o tom?

Isaac: Přemýšleli jsme o tom, ale jet na turné není taková hračka. Někteří lidé si myslí, že to je jedna velká pařba, ale ve skutečnosti je to dost těžká práce. Nyní máme také VIP vstupenky, které jsou tady v Itálii již vyprodané. Takže je to trochu stresující – čím jste slavnější, tím víc věcí musíte zařídit. Přemýšleli jsme, že bychom vzali MaYaN na turné, ale pak by toho bylo už příliš, protože musíte vlastně odehrát dva koncerty, dvě zvukové zkoušky… Taky by se tím ztratilo to kouzlo hlavní hvězdy večera. A také si myslím, že když obě kapely mají podobnou základnu fanoušků, tak by bylo lepší, kdyby MaYaN přijel s nějakou úplně jinou kapelou.

Rok 2012 značí desáté výročí kapely Epica. Máte nějaký nápad, jak to oslavit?

Simone: Určitě uděláme nějakou party, ale kde a kdy, to je otázka. Nyní se soustředíme na evropské turné, ale samozřejmě, když kapela existuje 10 let a pořád je úspěšná, tak je to něco výjimečného, co by se mělo sdílet s fanoušky. A party hard! (smích)

Jak byste popsali tuhle fantastickou desetiletou cestu? Kam vás zanese v blízké budoucnosti a kde se vidíte za dalších deset let?

Simone: No, za deset let mi bude 37, takže…
Isaac: A mně čtyřicet…
Simone: Tou dobou snad budu mít děti, ale pořád budu na hudební scéně. Není to práce, kterou můžete jen tak změnit. Je to životní styl, je to část vaší osobnosti. I kdyby to nebyl metal, tak bych stejně dělala něco v hudbě. Ale nejlepší by bylo, kdybychom za deset let mohli oslavit dvacetileté výročí Epicy. Teď na to však nemůžeme myslet, musíme myslet na to, co je teď a tady.
Isaac: Už nebudeme sexy! (smích)
Simone: Jo, budeme staří a vrásčití! (smích) Ale to je v pohodě. Sean Connery je pořád sexy.

Jo, to je.

Simone: Jo! (smích) To chlapi neocení.
(všichni se smějí)
Isaac: A George Clooney, co? (smích)

Jo, jasně! (smích)

Simone: Počkej, ten ještě není tak starý. Seanovi Connerymu je skoro osmdesát a Georgi Clooneymu je něco přes čtyřicet. Kolik je tobě?
Isaac: Mně? Pořád jednadvacet. (smích)
Simone: Plus devět. (smích)

Dobře, nebudeme myslet tolik do budoucnosti. Víme, že máte tady v Itálii ještě hodně rozhovorů a také máte nějaké plány na nákupy… (Isaac ukazuje na Simone) Dobře, tak ty, Simone. Ráda nakupuješ v Itálii?

Simone: Vlastně jsem nikdy do Itálie nakupovat nejela. Mám pár měst, kam ráda jezdím nakupovat, třeba v Americe, kde je všechno díky dolaru levnější. Itálie je však zemí módy a mě móda zajímá, tak se tu zastavím v několika obchodech. Ale jen na chvilku, musíme tu odvést nějakou práci.
Isaac: Woohoo! (smích)

Já jí rozumím, jsem jako ona! (smích) Chtěli byste něco vzkázat italským fanouškům?

Isaac: Děkujeme, že jste se dívali a že nás posloucháte. Doufáme, že se všichni uvidíme na koncertě a že se vám všem bude album líbit. Jo, to je asi všechno.
Simone: Jo, na novém albu jsme tězce pracovali přes dva roky, tak doufáme, že si tam každý najde to svoje. Přijďte se s námi pobavit a zažít skladby naživo.

Ano, a kupte si album, stojí to za to! Děkujeme vám moc za váš čas!

ZDROJ:

PŘEKLAD: ItalianManiac

RaptoRS | Copyright im-art
© 2009 - 2016 | All rights reserved. |