[ Texty + Překlady ? The Phantom Agony ? Sensorium ]
Sensorium *)
Chance doesn’t exist
But the path of life is not
Totally so predestined and
Time and chronology
Show us how all should be
In the ways of existence
To find out why we are here
Being conscious is a torment
The more we learn is the less we get
No one surveys the whole
Focus on things so small
But life’s objective is to make it meaningful
Only searching for this
That which doesn’t exist
Although our ability
To relativize remains unclear
Being conscious is a torment
The more we learn is the less we get
Every answer contains a new quest
A quest to non existence, a journey with no end
I’m not afraid to die
I’m afraid to be alive without being aware of it
I’m so afraid to, I couldn’t stand to
Waste all my energy on things
That do not matter anymore
Our future has already been written by us alone
But we don’t grasp the meaning
Of our programmed course of life
We only fear what comes
And smell death every day
Our future has already been wasted by us alone
And we just let it happen and do not worry
at all
Our future has already been written by us alone
But we don’t grasp the meaning
Of our programmed course of life
We only fear what comes
And smell death every day
Search for the answers that lie beyond
Being conscious is a torment
The more we learn is the less we get
Every answer contains a new quest
A quest to non existence, a journey with no end
.
Sensorium *)
Náhoda neexistuje
Ale cesta života není
Tak absolutně předurčená
A čas a jeho běh
Nám ukazují, jak by všechno mělo být
Ve způsobech bytí
Musíme zjistit, proč jsme tady
Vědomí je jenom trápení
Čím více víme, tím méně se nám dostává
Nikdo nezkoumá celek
Soustředí se jenom na tak malé detaily
Ale cílem života je dát mu smysl
Jenom hledání toho
Toho, co neexistuje
I když naše schopnost
Relativizovat zůstává nejasná
Vědomí je jenom trápení
Čím více víme, tím méně se nám dostává
Každá odpověď v sobě skrývá novou otázku
Pátrání po neexistujícím, cesta bez konce
Nebojím se smrti
Bojím se být naživu a nebýt si toho vědom
Tolik se bojím, už nevydržím
Plýtvat všechnu svou energii na věci
Na kterých už stejně nezáleží
My sami už jsme si dávno napsali svou budoucnost
Ale nechápeme smysl
Našeho naprogramovaného běhu života
Jenom se bojíme toho, co se má stát
A cítíme pach smrti každý den
My sami jsme dávno promarnili svou budoucnost
Ale my prostě dovolíme, aby se to stalo a vůbec nás to netrápí
My sami už jsme si dávno napsali svou budoucnost
Ale nechápeme smysl
Našeho naprogramovaného běhu života
Jenom se bojíme toho, co se má stát
A cítíme pach smrti každý den
Hledáme odpovědi, které leží v dáli
Vědomí je jenom trápení
Čím více víme, tím méně se nám dostává
Každá odpověď v sobě skrývá novou otázku
Pátrání po neexistujícím, cesta bez konce
.
*) sensorium – z latiny, smyslové centrum v mozku (šedá kůra mozková)