Coloth / Epica 6.11.2008 ? Praha

5 Dlouhých měsíců, 150dní, kdy jsem měl doma pod neustálým dohledem svůj lístek na Epicu, jsou pryč. Včera večer jsem kolem půl páté vyrazil z domova bez tušení, že zažiju jeden z nejlepších večerů svého života. Koncert Epicy byla ta nejlepší pařba, co jsem zažil a kam se hrabali Nightwish, protože na ně bylo moc lidí.

Sešel sem se s pár lidmi, se kterými jsem celých 5 měsíců prohazoval názory na budoucí show a nikdy v životě jsem je neviděl. Přesto, že jsem měl strach, jestli na mnou „zorganizovaný“ sraz vůbec někdo přijde a jestli ano, tak co to bude za lidi, nakonec se ukázalo, že jsem se neměl čeho obávat. Z původních pěti sice dorazili jen dva, ale byli to lidi „do pohody“. Neměli připomínky k mýmu způsobu paření (což krom všeho bylo napodobování deathmetalového chrapotu) a to mně těšilo mimo jiné taky.

Na místo se nám nicméně podařilo dojít kolem šesté, kde jsme jako jedni v prvních čekali u vchodu do klubu, kam jsem v životě ani nos nestrčil. V naději, že skončíme v prvních řadách, jsme vstoupili a ještě kolem nás nenápadně prošla část hlavní hvězdy večera. Klub byl v té době nicméně ještě poloprázdný, vzduchu bylo dost a my skončili s těma dvěma O.K. lidma někde kolem páté řady. U rozpitého piva, čekali jsme na předkapelu, která se zdála na poslech celkem nadějná. A je to tady, odbíjí sedmá večerní, pár minut ještě čekáme a pak zhasínají světla. Několik stovek lidí začíná hlasitě vítat předkapelu.

Po intru, přichází The Curse, opravdu pořádná řežba. A ačkoliv moc koncertů jsem nezažil, byl sem přesvědčen, že zpěvačka jela na playback. Ale Valkries, píseň, kterou znám nejlépe, mi potvrdila, že ona má jen tak kvalitní výstup naživo. No každopádně trochu zaspal zvukař, když moc „osolil“ bicí a ztišil vokál. Amberian Dawn podali krásný výkon a ani jsem moc neskákal a nekřičel, protože jsem se jen soustředil, kdy konečně přijde ta kýžená Epica. Ke konci vystoupení předkapely už výrazně ubylo místa, vzduchu a jiných potřebných látek a mezi kapelami jsme si dali ještě jedno pivo. Trochu v podnapilém stavu, čekám na to, až opět, podruhé za večer, zhasnou světla. A přichází to.

Epica nastupuje na pódium a zvuk řvoucích fanoušků drtí uši všech, ale to je nám přeci jedno! Přichází moje srdeční záležitost, Krásná Simone a její už profesionální hlas a kvalitní výstup hned v první písni „The Obsessive Devolution“. Krásný hlasový souboj krásky a zvířete! a po jedné z následujících, po „Menace of Vanity“ se dostávám prakticky do transu, ze kterého se nedostanu až do konce. Je půl desáté a doznívá „The Phantom Agony“. Co to ta kapela dělá? oni odcházejí? to nesmíme dopustit! skandujem „EPICA!!!“. Epica!!! A ještě jednou….

Kapela dorazí ještě jednou a zahraje další tří písně, kde sice Simone občas vypadne hlas, ale to se není čemu divit! blesky fotoaparátů jsou intenzivnější než světla kolem pódia a závěrečný potlesk je nekonečný. Epica je pryč. Koncert je pryč?! Ne přeci! Koncert navždy zůstane v mých vzpomínkách a myslím, že nejen v mých.